Otčenáš v psychologicko-postmoderním jazyce

Evokuji archetypální symbol otcovské moci a ochrany, transcendentující naše společenství na hlubinné rovině našeho kolektivního nevědomí,

ať jeho osvěcující a výkupná symbolická přítomnost maximalizuje svoje působení v obou hemisférách projevující se autentickým sebepotvrzením,

ať rozezní struny spontaneity našich emocí, aby naše sebevědomí zintegrovalo všechny vrstvy tvé i mé, ano i naší osobnosti,

nechť id, ego i superego, ba i nejniternější volní impulsy našich bytostí jsou zcela sjednoceny a dokonale, opravdově a s nejvyšší opravdovostí vyjadřují základní ryzost pozitivního nasměrování našeho bytí k nejzazší otevřenosti,

ve mně, v tobě, ano i v nás, a celém tom velkolepém dějinném fenoménu lidstva putujícího mezi Skyllou a Charybdou k bájné Atlantis, k Eldorádu našich zmaterializovaných vizí, nadějí a - nebojme se to říci - nejtajnějších snů, které teprve naplno vyjádří v osobnostně-eschatologickém horizontu intence našich srdcí.

Ať naše soustředění na naplnění všech oprávněných a zcela nezadatelných potřeb našich smyslů, které vyjadřují naši evoluční spřízněnost s ohromujícím projektem vesmírného zpřítomnění dynamické existence úběžníků dosahujících pravého Smyslu s velkým "S" dosáhne své realizace v onom velkém Nyní.

a poselství slabosti, se kterým vycházíme v nejdůslednější a vpravdě nejplněji milující toleranci vstříc naším souputníkům na této epochální cestě vpřed, i celému sebevyjádření všeho existujícího, aniž bychom se obraceli zpátky k bezvýchodnému pesimismu uzavřených myslí a aniž bychom dávali sebemenší podnět k podezření z neplodné určitosti a ohraničenosti zatvrzelých fundamentalistických lidí neschopných vědomí pravé rovnoprávnosti všech idejí hodných toho jména,

ať realizuje pravé osvobození od všech vnějších i vnitřních struktur nenaplňujících požadavky reálné seberealizace tváří v tvář veškerým myslitelným výzvám dospělých aktérů, držících pevně v rukou otěže trajektorií nasměrování svých bytostných vln k bodu Omega, aniž bychom se zdržovali u beznadějně překonaných otrockých otěží, pozůstatků dětských dob nedostatečně humanizované civilizace

a nenechá se zastavit strachem z neznáma a ze skutečného sebevyjádření, či snad závany neplodného omezování a ohraničování neohraničitelného zážitku imanentizace našich nejoprávněnějších tužeb.